FESTIVAL: Zápisky z Norska, Wings of Time podruhé

V zákulisí Den Norske Opera & Ballet v Oslo mohl kdokoliv během kyliánovského festivalu Wings of Time (konal se od 29. května do 14. června) zdarma navštívit autorské instalace Jiřího Kyliána. Jednalo se o Free Fall, fotografickou studii tanečnice, herečky a Kyliánovy životní partnerky Sabine Kupferberg. Dále zrcadlový koridor Moving On a nakonec Ensō, instalaci s rotujícím zrcadlem. Pro fotografie Free Fall používá Jiří Kylián v programové knize pojmenování „frozen choreography“, zamrzlá choreografie, a zmiňuje i zastavení času. Místnost, kde jsou fotografie Sabine nainstalované, vypovídá o fascinaci, snad až o obsesi – o fascinaci její flexibilní tváří, jejíma rukama, týlem, vlasy… Fotografie zachycují její próteovské výrazové kvality, schopnost nekonečných emocionálních proměn. Fotografie jsou poctou tváři, vlasům, poctou kůži, rukám, ženě, lidské bytosti, do níž se propsala životní a umělecká zkušenost. Jako by se foťák snažil objevit a ukázat publiku její životní esenci, tak unikavou, tak nezachytitelnou v proměnách. Na lavičce vše nehybně pozoruje její figurína v životní velikosti. Uprostřed místnosti se otáčí deska, která zpřítomňuje neustálý pohyb, jejž fotografie ukotvují. Světlá kůže ženy vystupuje ze tmy a celá místnost připomíná kaleidoskop, jenž nabízí množství perspektiv. Vyžaduje divácké soustředění, aby se mohly odhalit různé fazety, detaily, a veškerá hybnost, která v nehybných snímcích stále latentně přetrvává. [caption id="attachment_179656" align="alignnone" width="685"] Z choreografie Bella Figura, foto Erik Berg[/caption] Instalace Moving On pak opět využívá efekt zrcadlení, kdo prochází, svým pohybem instalaci choreografuje. A Ensō je posledním symbolickým bodem procházky, uzavírá cestu zákulisím. Ensō je japonský, kaligrafický, neuzavřený, a tudíž nedokonalý, kruh. Je vykroužený na podlaze a nad ním cirkuluje zrcadlo, které zároveň z jedné strany odráží a rozpohybovává světlo z jediné silné lampy. Druhá strana zrcadla je černá. U Free Fall i Moving On hraje podstatnou roli hudba, jako v celé umělecké práci Jiřího Kyliána, nejsilnější se však mezi instalacemi její role tentokrát zdá právě u Ensō. Součástí této instalace je skladba Arvo Pärta nazvaná Spiegel im Spiegel, Zrcadlo v zrcadle. Místo pro publikum je na vyvýšené ploše nad instalací, která vybízí k meditaci, k ponoru, k vnímání času, ke kontemplaci plynutí, opakování, trvání i kontinuální změny, protože pohyb a změna jsou dvě nerozlučné kvality. Ensō je tancem, maximálně abstraktním krouživým tancem bez těla. Je na každém, zda nejdřív projde instalacemi a pak zasedne do divadelního sálu na dva složené taneční večery, nebo naopak. Zatímco instalace odhalují autorovo aktuální umělecké směřování, dva taneční večery, celkem o sedmi choreografiích, rekapitulují jeho choreografickou práci od sedmdesátých let až do roku 2008. Respektive do roku 2016, kdy měla naposledy jedna z jeho na festivalu uváděných prací v Norsku premiéru (byla to choreografie Petite Mort). Složený večer s názvem Day After Yesterday sestává z choreografií Forgotten Land, No More Play, Petite Mort a Symphony of Psalms. Komponovaný večer Day Before Tomorrow zahrnuje choreografie Bella Figura, Wings of Wax a Gods and Dogs. Day After Yesterday probíhá navíc s živou hudbou orchestru a se sborovým zpěvem v případě Symphony of Psalms. Mezinárodní norský balet disponuje nejen špičkovými a pohybově mimořádně disponovanými tanečnicemi a tanečníky, ale také evidentní citlivostí pro Kyliánovu tvorbu, schopností zvládnout ji nejen technicky, se vší její obtížností, ale předat i její emocionální podstatu a její duši. Po oba večery se na úspěchu podílelo také mimořádně vstřícné a aplaudující místní publikum. Do Oslo jsem přijela až ke konci festivalu (11. - 13. 6.) a tak jsem minula Kyliánovy filmy, které byly na programu v předchozích dnech. I o nich si však mohu číst alespoň v anglickojazyčné festivalové knížce, kterou opera & balet vydaly. Ta je sama o sobě cenným materiálem. Autorem mnoha textů je Jiří Kylián. A ačkoliv tu v rozhovoru s holandskou novinářkou Joyce Roodnat (nazvaném Miluji anděly) připomíná své zjištění, že tancem dokáže vyjádřit pocity, pro které neexistují slova, ve svých doprovodných textech k choreografiím, filmům a instalacím slovy poodhaluje ideje a inspirace, které tvoří pro jeho choreografickou práci výživnou půdu. Je to pestrý substrát, v němž se mísí extra silný vliv hudby, ponor do výtvarného umění, filozofie, mytologie, ohledávání různorodých hranic a přechodů (například život / smrt). Knížka tak funguje jako svébytný dokument – stopa komplexního, hlubokého a vtahujícího Kyliánova uměleckého světa – i pro ty, kteří jeho tvorbu neměli možnost sledovat od počátku, ať už z věkových nebo geografických důvodů. Rozhovor s Jiřím Kyliánem, který jsem přivezla z festivalu, a další reportáž z Oslo, vyjdou na podzim v tištěných Divadelních novinách. V Norsku již festival Wings of Time, tato mimořádná událost a pocta pro původem českého tvůrce, skončil. V Česku je možné si na jednu z choreografií Jiřího Kyliána, konkrétně Wings of Wax – Křídla z vosku, zajet po divadelních prázdninách do Ostravy. V Baletu Národního divadla moravskoslezského tvoří jednu část složeného večera Čistá RadosTance, který čekají od září další reprízy. Foto náhledového obrázku (Petite Mort) Joerg Wiesner