Zápisky z norského festivalu Wings of Time

Příští rok to bude 40 let, co se choreograf Jiří Kylián poprvé představil se svým uměním v norském Oslu. V roce 1986 uvedl v Norském národním baletu choreografii Symphony in D s hudbou Josepha Haydna. Od té doby se do Norska pravidelně vrací – například v roce 2008 svými choreografiemi slavnostně otevřel novou budovu opery a baletu z dílny architektonického ateliéru Snøhetta, ikonickou stavbu, která se výrazně tyčí přímo u vody na břehu Oslofjordu. Nedávná velkolepá akce – festival Wings of Time (Křídla času) – byla tvorbě Jiřího Kyliána v tanci, filmu i výtvarném umění zcela zasvěcena. Probíhal v Den Norske Opera & Ballett od 29. května do 14. června. [caption id="attachment_179641" align="alignnone" width="749"] Kylián Festival 2025, instalace Moving Still, foto Ilja Hendel[/caption] Když jsem přijela na inauguraci v roce 2008, stála budova opery & baletu na břehu fjordu osamoceně. Většina nové čtvrti Bjørvika, jejíž je divadelní budova součástí, byla ještě ideou. Dnes čtvrť stojí a staví se dál. Byty, galerie (s operou & baletem sousedí galerie Edvarda Muncha), kanceláře, veřejný prostor pro umělecká díla i venkovní rekreaci. V červnu 2025, když se po sedmnácti letech do Osla na tři dny vracím (11. až 13. června), je opět krásné sluneční počasí a všude to žije. Na otevřenou střechu opery & baletu od rána do večera proudí lidé (je to mimochodem skvělé místo pro pozorování, v období krátkých nocí pozdního, západu slunce); průvodcované prohlídky divadelní budovy byly v době, kdy jsem v Oslo na festivalu pobývala, vyprodané. Člověk tu může v praxi zažít, co znamená, když se veřejná budova inspiruje konceptem „allemannsretten“, the right to roam, do šířky pojatá veřejná přístupnost krajiny. Žádné zavřené dveře mimo dobu operního nebo baletního představení, naopak, velkoryse otevřeno. Hned vedle divadelní budovy lidé v Oslo vytahují na vodu kajaky a vyjíždějí na skupinové vyjížďky. Kousek přes vodu je nástupiště pro vyhlídkovou elektroloď, s níž se dá objet celé město (a stojí to za to), a vedle něj kotví kouřící sauny na loďkách. Hned za operou & baletem se rozprostírá malá plovárnička, procházkou se dojde na další, o něco větší, vybavenou prkennými moly, sprchami a sousedící s pásem restaurací. Do vody vedou žebříky úplně všude a plavání s výhledem na nové budovy, včetně opery & baletu, jsem si nenechala ujít, i když byla voda pořádně studená a racci tak oprsklí, že mi ukradli jídlo zadním náletem rovnou z ruky. Výhled na operu & balet byl navíc v době festivalu netradiční. Výrazná skleněná fasáda se stala místem jedné z výtvarných instalací Jiřího Kyliána, Moving Still. Umístil na ni plastiky osmi tanečních těl, žen i mužů, ve větší než životní velikosti, studie zastaveného pohybu a tím i zastaveného času. Část těla dovnitř, část ven. Sklo propouští světlo, zrcadlí mraky a slunce, stíny, lidi, budovy, ptáky. Těla, která procházejí skleněnou zdí jako by plula v prostoru, dodávají místu až surreálný rozměr. Jejich pohyb je sice fixovaný (za pomoci digitálního skenování), ale vše ostatní se hýbe, jak se pohybuje slunce, ve větru letí mraky a ptáci máchají křídly. Vyplatilo se sem vracet a pozorovat instalaci v různých světelných konstelacích, zvenku i z interiéru, jako tanec svého druhu, jehož je dotyčný sledující součástí, když stojí tak, že ho nebo ji sklo stěny zrcadlí. Nadšené návštěvnici z Česka, která přijela do Oslo na taneční festival, to nedá, aby se nad kávou v divadelní restauraci ve foyer (kávou čepovanou „po norsku“, z velkých termosek) hned zkraje pobytu trochu nezasnila. Jaké by to bylo, kdyby v Praze vzniklo alespoň jedno nové divadlo pro tanec! Jaké by to bylo, kdyby i Vltavská filharmonie u řeky nebyla jen filharmonií, ale i s tancem počítala? Třeba se někdy tanec vetře do multifunkčního sálu, který by v ní měl vzniknout? Spíše spí, než roste, Dům tance, ve svém počátku iniciovaný Tancem Praha. A jestli vůbec někdy vznikne (jsem skeptická), bude zase ve starém vybydleném baráku, pojme snad nezávislou taneční scénu, pokud překoná vnitřní nevraživosti, ale nebude vhodný pro velké baletní produkce. Stejně tak jsou na tom totiž pražský balet i opera, také v Praze nedisponují skutečně současnou budovou. V Oslu je však evidentní jedna věc: aktuální tanec, tanec, který vzniká teď, pro nynější publikum s jeho momentální citlivostí, vkusem, energií a uměleckým vnímáním, s jeho životním stylem, potřebuje také kvalitní současnou architekturu, současné prostředí. V Norsku je péče o památky součástí ministerského resortu, který se stará i o životní prostředí, zatímco sport, vášnivou doménu Norek a Norů, obhospodařuje ministerstvo kultury. Foto náhledového obrázku (instalace Moving Still) Ilja Hendel.