RECENZE: Muzikálová parodie na operu bez pointy

Hudební komedii má na svém repertoáru Divadlo J. K. Tyla v Plzni: na Malé scéně Nového divadla měla 8.června premiéru Faraonova kletba, aneb vykradená opera o vykradené hrobce libretisty Jakuba Hojky a skladatele, dramaturga opery DJKT Vojtěcha Franka. Autoři už za sebou mají jednu spolupráci, a to na muzikálu Otřást vesmírem, který obsadil 3.místo v soutěži dosud neuvedených muzikálů INTRO 21´ pořádané DJKT. Nový počin autorské dvojice je vkročením do žánru jevištní parodie. Začíná jako divadlo na divadle – místo Verdiho Aidy se hraje nový kus o objevení Tutanchamonovy hrobky v roce 1922 Howardem Carterem a o údajné faraonově kletbě, v jejímž důsledku zemře každý, kdo naruší klid mrtvých panovníků. Během produkce se prolíná několik rovin – vlastní hra, civilní komentáře aktérů a jejich vnitřní úvahy. Kus sám nemá charakter opery ani formou, ani obsahem ani ztvárněním. Je ryze hudebním divadlem, respektive hrou se zpěvy s prvky crazy komedie muzikálového střihu. V hravém, veršovaném textu Jakuba Hojky se najdou vtipné narážky, místy zjevně přizpůsobené ´na tělo´ jednotlivým aktérům. Příjemně melodická hudba Vojtěcha Franka odpovídá podtitulu kusu a jeho záměru – obsahuje celou řadu přímých či parafrázovaných citací známých operních a muzikálových kusů (např. Verdiho Aida, Rigoletto, Bizetova Carmen, Smetanova Prodaná nevěsta, muzikály Noc na Karlštejně K. Svobody a Kleopatra M. Davida). V inscenaci najdeme i odkazy na filmy (Indiana Jones, Muž z Acapulca), literární předlohu (Narnie - tajemná skříň, z níž přicházejí postavy). Proč ne – pro nenáročný titul, který chce pobavit, je takový postup možný. Pěvecké party mají charakter parlanda kombinovaného s muzikálově laděnými melodiemi. Hojně je střídá v činoherních výstupech próza, objeví se prvky melodramu. Provedení Faraónovy kletby je zdařilé jak hudebně, tak inscenačně. Jedenáctičlenný orchestr umístěný v zadní části jeviště hrál pod taktovkou šéfa opery Jiřího Petrdlíka s technickou jistotou, pěvci sledující dirigentova gesta na obrazovce byli s orchestrem v přesné souhře. Režisérem byl Rocc, který navrhl scénu a s Borjanem Litovski se podílel i na koncepci kostýmů. Rocc vystihl přesně potřeby žánru a atmosféru kusu. Na jevišti jsou dobové egyptské artefakty, charaktery kostýmů odpovídají historickým souvislostem s ironizujícím akcentem. Režisér vedl pěvce k plně vypracovaným hereckým výkonům s přesně vyváženým poměrem parodizujících rysů a civilnosti, v souladu s nimi byly i jím koncipované vtipné taneční výstupy. Kromě hlavních postav představovali všichni pěvci ještě malé ´bezejmenné´ role – company. S přehledem se zhostil role Howarda Cartera Jakub Hliněnský, postavu mecenáše Lorda George Carnarvona zdařile vytvořil David Cizner, vyrovnaný pěvecký a výborný herecký výkon podala Radka Sehnoutková jako šarmantní romantická Laila, exaltovanou Lady Alminu Carnarvon se zřejmou chutí hrála a zpívala Jana Foff Tetourová, elegantní ´femme fatale´ vytvořila v roli Helgy Golden Jana Piorecká. Přesvědčiví byli pěvecky i herecky Ivana Klimentová v roli Tutanchamona, Ivana Šaková jako jeho manželka Anchesenamon, Miro Bartoš jako Sir A. Conan Doyle a Jevhen Šokalo jako záhadný Dědek (varuje před kletbou). Svůj mluvený výstup má i Jiří Petrdlík, rozumět mu však bylo velmi málo nejen proto, že mluvil zády k publiku, ale i vzhledem k nezřetelné dikci. Pěvcům bylo většinou rozumět dobře. V představení tohoto typu je však nezbytné, aby byla srozumitelnost stoprocentní, a v tom má produkce ještě rezervy. [caption id="attachment_179622" align="alignnone" width="460"] Faraonova kletba, foto: DJKT Plzeň[/caption] Kus sám však není dramaturgicky tak docela bez problémů. Nemá gradaci, nosnou zápletku a jasnou pointu. Autoři chtěli parodovat vlastně všechno: operu jako žánr, operní klišé a nicneříkající pózy stejně jako nesmyslné režijní koncepty, černobílé postavy i přeintelektualizované texty, necitlivé dramaturgické úpravy, ale také divadlo jako takové s jeho vztahy, děním v zákulisí včetně zásahů inspicientky a nápovědy. Herci chvíli hrají hru o Faraónově kletbě, chvíli se noří do vlastních úvah, chvíli vystupují zcela z rolí do civilu a vyprávějí publiku své zážitky. Na scéně se objevují mumie Tutanchamona a jeho manželky Anchesenamon, které realizují kletbu; přichází vyšetřovat Sir A. Conan Doyle jako Sherlock Holmes; bez souvislosti je koncipována scéna z éry němého filmu a postava zpěvačky Helgy Golden; postavy/herci z hry o hrobce nevysvětlitelně umírají – kdosi řekne, že je zabil sám autor, neboť odhalili díry ve scénáři. Začíná to být nepřehledné, mrtvol je příliš mnoho a děj se děje, aniž by se rýsoval nějaký zvrat. Jako by se v tom autoři sami ztratili. Jestliže první jednání lze akceptovat jako kus pro pobavení, po přestávce už je všechno jen ´stojatá voda´ - vtipné hlášky mizí, celé to sklouzává k melancholii a k velmi diskutabilní legraci ze smrti, bez vyhlídky na finále. Jedinou uchopitelnou pointou je snad to, že se Tutanchamon s manželkou rozhodnou už nevysávat lidem mozky, ale zůstat raději jako exponáty v muzeu. I když – odcházející nápověda Viktorie Šimůnková (též sfinga) přijímá v samém závěru s nadšením telefonní hovor se zprávou o nové mrtvole, a tím Faraonova kletba končí. Obsáhlý program svým charakterem míří do vod fikce Divadla Járy Cimrmana, informace o záměru tvůrců ani obsah kusu nepřináší. I když próza hraje v celém díle významnou roli, jistě by nebylo od věci poskytnout publiku alespoň nějaké vodítko. Jak ukázala repríza 17. 6., Faraónova kletba umí řadu diváků pobavit. Ale svou nepřehledností a zdlouhavostí také dosti nudí. Zkrácena na polovinu a obohacena o zřetelnou pointu, by se ale mohla zábavnou muzikálovou komedií stát. Vojtěch Frank / Jakub Hojka: Faraonova kletba Hudební nastudování a dirigent Jiří Petrdlík, režie a scéna Roce, kostýmy Rocc, Borjan Litovski,  asistent režie a pohybová spolupráce Vojtěch Jansa, světelný design  Antonín Pflegerm dramaturgie Vojtěch Frank. Premiéra 8.3, 2025 na Malé scéně DJKT Plzeň