ŠALDOVA ŠŇŮŘA: Den čtvrtý

Závěrečný den Šaldovy šňůry se nesl v duchu komedií a romantiky. Dopoledne se diváci díky Walteru Brandonovi Thomasovi a jeho převlekové komedii Charleyova teta přenesli do staré dobré Anglie, po poledni pro změnu do daleké Ameriky v úsměvné hře Hrstka Samuela D. Huntera. Festival uzavřelo nastudování Čajkovského opery Evžen Oněgin.  Rozpustilá komedie Charleyova teta vyprávějící o dvou oxfordských studentech Charlesovi (Filip Jáša) a Jackovi (Daniel Toman), kteří se chystají pozvat dívky na milostnou schůzku a požádat je o ruku, vznikla v roce 1892. Na českých jevištích ji proslavil především Lubomír Lipský, jenž si zahrál hned v několika nastudováních. Naposledy ztvárnil menší roli sluhy Brasseta v Divadle Na Jezerce. Kouzlo tohoto titulu, domnívám se, již dávno odvál čas. Uvádět jej navíc v délce tří hodin se dvěma přestávkami je pro komedii tohoto typu víceméně destruktivní. Nabízí se otázka: proč takto rozvláčná stopáž? Režisérka Kateřina Dušková se spolu se scénografem Pavlem Kodedou rozhodli pro realistické jevištní řešení namísto náznakové scény, což si vyžádalo časově náročné přestavby. Kromě toho režie rozšířila postavu sluhy Brasseta o několik úvodních předscén, během nichž hostující Jan Jedlinský interaguje s publikem. Tyto momenty, byť místy vtipné, však trpí nedostatečně vyváženým tempem, režie neodhadla jejich přiměřenou délku. Jak praví známé rčení: méně je někdy více. Ačkoli bylo ve zhlédnuté repríze humoru na jevišti poskrovnu, je třeba ocenit nasazení Zdeňka Kupky v náročné převlekové roli lorda Fancourta Babberleyho, stejně jako výkony Martina Polácha, Václava Helšuse či Markéty Tallerové, jejíž příchod na scénu vnesl do jevištního dění aspoň částečné oživení. Osobně jinak tuto inscenaci vnímám jako nejslabší položku aktuální sezóny. [caption id="attachment_179612" align="alignnone" width="460"] Charleyova teta, foto: Divadlo F. X. Šaldy Liberec[/caption] Vztahovou komedií Samuela D. Huntera Hrstka se diváci na scéně Malého divadla přenesli do daleké Ameriky, a to přímo do redakce časopisu Hrstka, který je určen pro řidiče kamionů. Světovou premiéru s libereckým souborem připravil tamní bývalý umělecký šéf a režisér (v tomto případě i překladatel) Šimon Dominik. Ačkoli jde o inscenaci, která se hraje sto minut bez přestávky, některé opakující se pasáže textu by si zasloužily dramaturgické zkrácení. Dochází totiž ke zbytečnému zdvojování informací, které jsou z děje již zřejmé. Herecké trio Jana Hejret Vojtková, Martin Stránský a Matěj Neubauer přesvědčivě ztvárnilo vnitřní prázdnotu postav a jejich hlubokou touhu po lásce a opravdovém smyslu života, kterých se jim nedostává. Režisér v inscenaci vystihl specifickou „dálniční“ atmosféru – zvláštní svět, jehož prapodivné kouzlo mě při cestování fascinuje již od dětství. [caption id="attachment_179613" align="alignnone" width="460"] Hrstka, foto: Divadlo F. X. Šaldy[/caption] Festival uzavřelo nastudování opery Petra Iljiče Čajkovského Evžen Oněgin režiséra Ivana Krejčího a dirigenta Zbyňka Müllera. Inscenace trpěla syndromem produkcí, které mají pouze letmo načrtnuté situace, aby umožnily snadnou alternaci hostujících interpretů bez nutnosti hlubšího hereckého ponoru do postav. Výsledný dojem tak spíše připomínal scénickou skicu než plnohodnotné dramatické uchopení díla. Tento koncept ovšem vyvažovalo kvalitní hudební nastudování a poctivé pěvecké výkony. [caption id="attachment_179611" align="alignnone" width="460"] Evžen Oněgin, foto: Divadlo F. X. Šaldy[/caption] Končící divadelní sezónu Divadla F. X. Šaldy, nesoucí heslo Navzdory, lze považovat za více než zdařilou. Tak vzhůru Za obzor, tedy do 142. sezóny libereckého divadla. Walter Brandon Thomas, Charleyova teta. Režie: Kateřina Dušková, dramaturgie: Jiří Janků, scéna: Pavel Kodeda, kostýmy: Markéta Sládečková, hudba: Darek Král Samuel D. Hunter: Hrstka. Režie: Šimon Dominik, dramaturgie: Lenka Chválová, scéna: Karel Čapek, kostýmy: Petra Krčmářová, hudba: Jiří Hájek Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin. Režie: Ivan Krejčí, hudební nastudování: Zbyněk Müller, dramaturgie: Tereza Konývka Frýbertová, scéna: Martin Šimek, kostýmy: Jana Hauskrechtová, dirigent: Zdeněk Červinka, Zbyněk Müller Divadlo F. X. Šaldy Liberec