ŠALDOVA ŠŇŮRA: Den druhý

Druhý den Šaldovy šňůry nabídl sporadicky uváděnou operu Maryša skladatele Emila Františka Buriana v režii ředitelky divadla Lindy Hejlové Keprtové. Soubor činohry prezentovala inscenace hry Floriana Zellera Otec v titulní roli s Václavem Helšusem, přičemž program uzavřel balet Triangl skládající se ze tří moderních choreografií. Sáhnout po díle, které se na českých jevištích objevilo naposledy před padesáti lety, je zcela jistě riskantní dramaturgický krok. Opera režiséra a skladatele Emila Františka Buriana Maryša podle stejnojmenného románu bratří Mrštíkových rozhodně nepatří mezi mainstreamové opusy, přestože měla v době světové premiéry 16. dubna 1940 v Zemském divadle v Brně u diváků značný ohlas. Divadlo F. X. Šaldy tak pokračuje v záslužné, a především odvážné dramaturgické linii objevování polozapomenutých českých oper. Režisérka Linda Hejlová Keprtová vytvořila impozantní minimalistickou inscenaci, přičemž kladla důraz na psychologii postav a vztahů mezi nimi. Vznikla tak velmi herecká operní podívaná, kterou umocňovala místy až drásavá Burianova hudba ve zdařilém hudebním nastudování Zbyňka Müllera. Zhuštěný děj libreta mi společně s temně znějící hudbou přinesl z Maryši komplexnější zážitek než jakákoli zatím zhlédnutá činoherní verze. Z pěvecko-hereckých výkonů bych určitě nerad opominul Lívii Obručník Vénosovou, Michala Lehotského a Pavla Klečku. [caption id="attachment_179572" align="alignnone" width="460"] Maryša, foto: Divadlo F. X. Šaldy Liberec[/caption] Drama Floriana Zellera Otec se dočkalo na českých jevištích celkově sedmi nastudování. S šestým z nich přišlo v právě končící sezóně liberecké divadlo v hlavní roli s Václavem Helšusem. Titul byl nasazen, aby se na jevišti potkali dva dlouholetí spolupracovníci – režisér Petr Palouš a výše zmíněný Helšus. Nutno podotknout, že na sledované repríze měla inscenace velmi pomalý rozjezd, k jejímu „oživení“ došlo zcela náhodou, po nečekaném spadnutí jedné části dekorace. Následná chvilková improvizace účinkujících potřebnou dynamiku představení nahodila. Helšusův André bojující s postupující Alzheimerovou chorobou je ze své podstaty poměrně autoritativním mužem, jímž sice během celé inscenace zůstává, nicméně stále častěji ho znejišťují až děsí podivné výpadky paměti a návštěvy osob, které nedokáže identifikovat. Nepůsobí zmateně, ale spíše udiveně a veškerou vinu za dění kolem sebe se snaží přehrávat na svoje okolí. Václav Helšus sice nenabízí tolik poloh jako jeho kolega z Městského divadla Brno Jan Mazák, kde měla inscenace premiéru letos v dubnu, nicméně jeho výkon je koncentrovaný a niterný. Inscenace navíc disponuje emotivním, ovšem nikterak lacině uchopeným závěrem, který diváky v hledišti na dané repríze rozhodně nenechal chladnými. [caption id="attachment_179576" align="alignnone" width="460"] Otec, foto: Divadlo F. X. Šaldy Liberec[/caption] Denní divadelní nálož uzavřel baletní soubor inscenací Triangl, v níž představil tři choreografie od tvůrců Aleny Peškové, Jarka Cemereka a Ennia Zappalàho. Moderní taneční koláže se vyznačovaly velkou energií a představily soubor zase v jiné poloze, než byli účastníci festivalu Šaldovy šňůry doposud zvyklí. [caption id="attachment_179577" align="alignnone" width="460"] Triang, foto: Divadlo F. X. Šaldy Liberec[/caption] Emil František Burian: Maryša. Režie: Linda Hejlová Keprtová, dramaturgie: Tereza Konývka Frýbertová, hudební nastudování: Zbyněk Müller Florian Zeller: Otec. Režie: Petr Palouš, dramaturgie: Lenka Chválová Triangl. Choreografie: Jarek Cemerek, Alena Pešková, Ennio Zappalà Divadlo F. X. Šaldy Liberec