MATEŘINKA: Magický svět, kde se na děti nešišlá

Přes padesát produkcí určených převážně těm nejmenším divákům odehráli loutkáři na 28. ročníku mezinárodního festivalu Mateřinka, který o uplynulém víkendu skončil v Liberci. Divákům se na něm představilo 18 českých a 7 zahraničních souborů, které účinkovaly na třech scénách pořadatelského Naivního divadla, dvou scénách Divadla F. X. Šaldy, v sále Základní umělecké školy, v paláci Liebieg, na zahradě Galerie Lázně a na náměstí Dr. E. Beneše a také v Jablonci nad Nisou a Turnově.

V soutěžním programu figurovaly inscenace mnoha různých stylů či žánrů – od pohádkových příběhů hraných s klasickými loutkami přes snový svět stínového divadla až k pohybové grotesce. Porota celkem udělila devět cen za nejpozoruhodnější individuální výkony – po třech získalo vedle domácího Naivního divadla také Divadlo Drak z Hradce Králové, dvě pražské Divadlo Minor a jednu slovenská skupina Odivo z Banské Bystrice. „Naším klíčem k udělení cen byla především snaha ocenit odvahu k hledačství a experimentování s tím, jak promlouvat k dnešním dětem,“ uvedla Kateřina Dolenská, předsedkyně poroty a šéfredaktorka časopisu Loutkář. „Zároveň jsme se ale snažili upozornit i na umělecky i řemeslně (v tom nejlepším smyslu toho slova) podařené inscenace, v nichž se všechny složky harmonicky doplňují a vytváří bohatý a komplexní zážitek.“

[caption id="attachment_179481" align="alignnone" width="460"] Liberecký Červený balónek opět bodoval Foto Roman Dobeš[/caption]

Liberečtí loutkáři zabodovali s adaptací francouzské filmové, respektive knižní předlohy Alberta Lamorisse Červený balónek a navázali tak na její nedávné úspěchy, mezi něž patří i prestižní Cena Erik za nejlepší loutkovou inscenaci roku. Křehké, poetické vyprávění o chlapci, jehož život promění obyčejný balónek, přineslo tentokrát ocenění pro Veroniku Khomovou, Jakuba Müllera, Petra Štěpánka a Pavla Pfeifra za herecké ztvárnění, scénografku Bertu Doubkovou za výpravu a Michaelu Homolovou za režii. Divadlo Drak na Mateřince reprezentovalo sféru produkce pro batolata (a jejich dospělý doprovod), kde se představení přirozeně prolínají s hrou a poznáváním okolního světa, včetně toho divadelního. Autorský projekt Tichohoří Gumák je interaktivní, dadaisticky laděnou hříčkou, která sází na elementární dětskou imaginaci. Jeho tvůrci pracují s výraznými barvami kostýmů, kde mají důležitou roli kupříkladu kanárkové žluté holínky a pršipláště, nebo s rekvizitami vypůjčenými z běžné domácnosti (mopy, mycí houby, lavóry aj.). Do Hradce Králové putovaly ceny za výpravu pro Veroniku Svobodovou, Marka Doubravou za hudbu a Jiřího Ondru za režii.

[caption id="attachment_179484" align="alignnone" width="460"] Další oceněnou inscenací je Tichohoří Gumák z Draku Foto Roman Dobeš[/caption]

A Divadlo Minor, třetí z vítězného českého trojlístku, vsadilo na klasickou pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký v neklasickém převyprávění. V podání Antonie Formanové, oceněné za autorství a herectví, je notoricky známá story zásadním způsobem pozměněna – princezna se vydává zachránit zakletého prince… Nejde ale o žádnou lacinou sázku na módní vlnu genderového aktivismu, nosný nápad je promyšleně rozpracován a propojen s vtipným textem. Herečka má přitom ve své one woman show k dispozici scénu a marionety kombinující tradiční loutkářské pojetí se současným výtvarným projevem – jejich autorem je Robert Smolík, jenž získal cenu za autorství a režii.

[caption id="attachment_179485" align="alignnone" width="460"] Dlouhý, Široký a Bystrozraký z Minoru s Josefínou Formanovou také získal ocenění Foto Roman Dobeš[/caption]

Skupinu letošních laureátů pak doplnila Mária Danadová, která obdržela cenu za režii inscenace O vlkovi, který vypadl z knížky. Banskobystrické Odivo v ní rozehrává příběh vlka, který hledá nový knižní domov poté, co o ten původní přišel. Inscenace využívá výtvarných prostředků spojených s knihami k vybudování originálního mikrosvěta, v němž se přirozeně prostřídají různé typy loutek. A čestné uznání poroty si z Liberce odvezla finská režisérka a performerka Roosa Halme za Divadlo kostek – inscenaci beze slov vycházející z principů dobře známé dětské hry. Za hudebního doprovodu v jazzovém stylu se pod jejíma rukama na scéně objevují a mizí nejrůznější postavy, zvířata či stroje sestavované během pár okamžiků z dřevěných kvádrů, válců a artefaktů dalších tvarů.

Malý velký festival

Z dalších zahraničích titulů u diváků zabodoval rovněž Hugův svět Bratislavského bábkového divadla – v něm režisér Jiří Adámek Austerlitz připomněl koncept, který si před lety vyzkoušel ve výjimečné inscenaci v Divadle Minor Z knihy džunglí. Tj. rozdělení publika do samostatných skupin, kde příběh – tentokrát pětiletého „zatoulaného“ chlapce Huga – účinkující divákům vyprávějí a spolu s nimi rozehrávají pomocí loutek, různých artefaktů a drobných obrazů… A jakkoliv jsou děti od útlého věku bombardovány vyspělými technologickými kousky předváděnými v počítačích a mobilech, okouzlilo je i stínové divadlo Amarbari v provedení Unterwasser Theatre Company. Italské performerky jim navíc po představení odkryly, jak všechny ty kouzelné obrazy vznikají. Mateřinka zkrátka opět potvrdila pověst festivalu, kterému se daří importovat ze zahraničí kvalitní produkce. O jejím renomé v divadelním světě ovšem svědčí i fakt, že do Liberce pravidelně přijíždějí rovněž představitelé festivalů, kulturních institucí a časopisů z mnoha dalších zemí – tentokrát měli své zastoupení Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Izrael, Japonsko, Německo, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko a Švýcarsko. Pro nejednoho z nich totiž Mateřinka funguje coby showcase, kde si mohou vytipovat české inscenace, které by nabídli publiku ve svých zemích.

[caption id="attachment_179482" align="alignnone" width="460"] Mária Danadová obdržela cenu za režii inscenace O vlkovi, který vypadl z knížky, která vznikla v banskobystrickém Odivu Foto Roman Dobeš[/caption]

Což jen připomíná, že české loutkové divadlo pro nejmenší diváky má ve světě stále velice dobrý zvuk. Jeho někdejší úspěchy připomnělo udělení Ceny Za celoživotní přínos v oblasti loutkového divadla pro děti předškolního věku, kterou jako historicky první laureát převzal režisér Pavel Polák. „Když Naivní divadlo hrálo na festivalu v Charleville-Mézières inscenaci Šla barvička na procházku, kterou Polák připravil se scénografem Pavlem Kalfusem, psaly o něm francouzské noviny, že je to Peter Brook loutkového divadla,“ připomněl při té příležitosti Stanislav Doubrava, emeritní ředitel liberecké scény.

Mezi úspěšné Polákovy následovníky lze připočíst loutkáře oceněné na letošní Mateřince a příslibem pro budoucnosti je i tvorba nedávných absolventů katedry loutkového a alternativního divadla, kteří založili nové soubory. Jedním z nich je Musaši Entertainment Company, která sehrála ekologickou pohádku Fabula Sylvestris s originální scénou a loutkami vyrobenými převážně z čistě přírodních materiálů (mech, kořeny, větve, choroše apod.). Boj lesních hrdinů s čarodějnicí z plastových sáčků, v němž zazní jen pár jednoduchých replik, nabídl příběh srozumitelný divákům napříč generacemi i zeměmi. Na vyprávění s minimem slov, které vychází z kombinace výrazného scénografického gesta, animace, emocí, pointování situací a jemných gagů, je založena i tvorba skupiny TMEL. Ta ve své inscenaci Pelech stvořila fascinující svět neznámé rudé planety, jejíž podoba odkazuje k inspirační syntéze skicářem Joachima Barrandeho a sci-fi filmem Duna. Svět plný bizarních zvířátek, zvláštních bytostí, magických rituálů i podivných strojů... Pokud snad sázkové kanceláře někdy zařadí do svého portfolia i loutková divadla, tak na tyhle soubory si určitě půjdu vsadit!