RECENZE: Nahlédnutí do tmavomodrého světa

Osvobozené divadlo je nerozlučně spjato s dvojicí V + W, zatímco třetí z kamarádů tradičně zůstává trochu stranou. Nicméně, právě melodické hity Jaroslava Ježka způsobují, že legenda kolem Osvobozeného divadla je stále živá. Tento dluh pozornosti vůči geniálnímu skladateli v současné době napravuje hned několik divadel, která připravila inscenace k Roku české hudby.    A je třeba říci, že image skladatele velmi dobře chytil jak Radek Melša, tak Ondřej Kolín. Přitom se jedná o představení – tematicky i prostorově – velmi rozdílná. V divadle ABC se hraje Ježek a ve Werichově vile (i jinde) je k vidění Tmavomodrý Ježek společnosti ProART.

Pozoruhodná osobnost skladatele, který byl celý krátký život (dožil se pouhých 35 let) handicapován různými chorobami, především stále narůstající slepotou, je pojednána s nadhledem, vtipem a až encyklopedickou faktografií.

Jak bylo řečeno, každá z inscenací je výrazně jiná. Pro Městská divadla pražská připravila scénář Ježka dramaturgyně Simona Petrů a režie se ujal Michal Dočekal. Je patrné, že autorka Petrů má tak zvaně načteno, ale množství témat a náznaků, které se prostřednictvím Ježkových posledních let prožitých v emigraci v USA pokouší sdělit, není pro diváka vždy zcela srozumitelné. Stejně jako balancování mezi vážnou dějovou linkou postupně odcházejícího Mistra, kterého si pro sebe uchvátila Frances (tu si vzal krátce před smrtí), a zábavnou linkou revuálních výstupů slavné trojice. Jistým klíčem a spojnicí mezi oběma rovinami může být interpretace písně Tři strážníci. Jan Werich o této písni řekl: „Jedna z prvních našich písniček s Ježkem byla Tři strážníci, roku 1928. Ježek sobě a nám dvěma tento titul oficiálně udělil. ‚„My tři strážníci si přece rozumíme, viď,‘“, říkával s nadšeným úsměvem, kdykoliv jsme v blázinci zákulisí nebo nad jeho pianem rozřešili vespolek nějaký zmatený a beznadějný problém, který ohrožoval premiéru. Tři strážníci, to byl autorská solidarita, svízele řemesla, to byly premiérové ovace, fašistické demonstrace i společný odjezd za oceán. Tři strážníci, to byl pro nás obraz věrnosti, symbol všeho, oč jsme se společně pokoušeli.“