Většina českých měst se potýká s fenoménem nové chudoby. Část jejich obyvatel se propadla do takové chudoby a sociálního vyloučení, že jsou na první pohled rozeznatelní od ostatních občanů měst. Mají nálepku nepřizpůsobivých a nepracovitých lidí, nebo dokonce kulturně odlišné, specifické skupiny. Tato skupinová nálepka jim je přisouzena bez ohledu na jejich osobní vlastnosti, schopnosti a dovednosti. Často jsou to Romové nebo cizinci. Nejviditelnější jsou, pokud žijí pohromadě uzavřeni v ghettech či chudinských enklávách. Sociálně vyloučení lidé však žijí také v jednotlivých chudinských domech či ubytovnách, ale i osamoceně, někdy v bezdomoví uzavření před společností. Lidé ohrožení sociálním vyloučením jsou primární cílovou skupinou projektu POLIS. Programy sociální integrace těmto lidem poskytují služby terénních sociálních pracovníků, kteří jsou schopni společně s nimi hledat důvody jejich propadu na sociální dno. Základním předpokladem k tomu, aby se mohli vrátit zpět do života ve společnosti a na trh práce, je porozumění:
1) subjektivním důvodům jejich propadu na sociální dno,
2) vnějším (objektivním) podmínkám, které propad na sociální dno podporují, nebo naopak odvracejí.
Klíčovou roli hraje fakt, že každý dílčí problém z komplexu problémů, kterým je sociálně vyloučený člověk vystaven, musí řešit s jinou institucí nebo subjektem. Jedná se zejména o různé odbory obecních úřadů (sociální, bytový aj.), úřady práce, školy, zaměstnavatele, policii, vlastníky bytového fondu atd., se kterými často nedokáže vhodně komunikovat a vyřídit své záležitosti. Mnohdy však také tyto instituce nedokáží adekvátně posoudit jeho situaci, neznají jeho reálné životní podmínky, dovednosti a schopnosti. Problémy v kontaktu s úředníky se obvykle s časem ještě prohlubují. Špatná komunikace klienta s úřady ve většině případů zapříčiňuje jeho další sociální propad. Tento sociální propad zase umocňuje jeho neschopnost vhodně s jednotlivými institucemi jednat. Člověk, který jedná neadekvátně (zvyšuje často při jednání hlas, nezná svá práva a povinnosti atp.), bývá některými pracovníky těchto institucí vnímán jako problémový, což snižuje jejich ochotu s takovým klientem jednat vstřícně. Úředníci, vzdělavatelé, učitelé, vychovatelé, policisté, volení zastupitelé, ale také poslanci a senátoři, zaměstnavatelé, novináři, atd. jsou rovněž cílovou skupinou projektu POLIS. Pracovníci POLIS jsou schopni jim dodávat informace o specifických podmínkách života v sociálním vyloučení a informovat je o převažujících problémech, které sociálně vyloučení lidé v místě mají. Vzdělavatelé POLISu připravují a pořádají tématicky zaměřené kurzy, semináře a vzdělávací aktivity pro pracovníky zmíněných institucí a subjektů. Jsou s nimi v intenzivním kontaktu. V důsledku se touto formou mohou k pracovníkům jednotlivých institucí dostat informace, které sbírají terénní sociální pracovníci. Recipročně mohou terénní sociální pracovníci lépe informovat své klienty a připravit je na jednání s institucemi.
